Teambuilding na Vysočině: jak zařídit, aby lidi v osm večer neodpadli

Řekněme si to na rovinu. Když ve firmě padne slovo "teambuilding", reakce bývají dost divoké. Někdo se těší na bar, jiný začne panikařit, kdo pohlídá děti, a IT oddělení se rovnou pokouší hodit marod, protože si představuje osm hodin povinného hopsání v pytli. Od všech se prostě očekává, že budou od rána do noci "skvěle naladění".

Přitom to jde udělat úplně jinak. Zažil jsem akce, kde lidi po dvou dnech odjížděli s tím, že si po dlouhé době fakt pokecal každý s každým, bez ohledu na to, jestli sedí v managementu, nebo na fakturačním oddělení.

A Vysočina je pro takový restart v podstatě ideální.

První věc je čistě logistická a zachrání vám spoustu nervů. Pokud máte lidi v Praze i v Brně, Vysočina je ten spravedlivý středový bod, kde nikdo nemusí strávit půl dne v koloně na dálnici. Ale co je důležitější – jakmile sjedete z hlavní silnice mezi ty lesy, rybníky a kopečky, ta otravná korporátní bublina praskne hrozně rychle. Člověk má po hodině pocit, že je od kanclu strašně daleko, i když je to vlastně kousek.

Zapomeňte na katalogy agentur a ptejte se svých lidí

Než vůbec začnete klikat na weby různých hotelů a projíždět nabídky zážitkových agentur, sedněte si a upřímně si odpovězte: Co ty naše lidi reálně baví? Ne co vypadá skvěle na fotkách v prezentaci pro šéfa, ale co je fakt potěší.

Máte ve firmě partu dvacátníků, co po víkendech běhají maratony? Klidně jim naložte náročný survival v přírodě nebo lanové centrum. Pokud ale máte věkově pestrý tým a ne každý tráví víkendy sportem, nenuťte všechny lézt po stromech. Uděláte z části lidí akorát naštvané diváky.

Nejlepší firemní teambuilding, co jsem zažil, stál na svobodě volby. Rozdělte program tak, aby si vybral každý. Někdo chce soutěžit, někdo se chce jen projet na kole a někdo si nejvíc užije, když může celé odpoledne sedět na terase u kafe a probírat s kolegou ze sousední kanceláře společný koníček rybaření. Všechny tyhle varianty jsou správně.

A když už dojde na soutěže, držte se při zemi. Žádné psychologické rozbory osobnosti u skládání lega. Bohatě stačí pestré, vtipné disciplíny. Není nic lepšího, než když člověk, který celý rok nekompromisně řídí patnáct lidí, najednou se smíchem zjišťuje, že neumí poslepu navigovat kolegu s kolečkem. Právě tyhle momenty odbourávají bariéry často líp než sofistikované školení komunikace.

Největší zabiják teambuildingů? Narvaný harmonogram

Tohle je klasická chyba nadšených organizátorů. Chcete, aby se lidi nenudili, tak jim naplánujete den minutu po minutě. Snídaně v osm, v devět první hra, v jedenáct druhá, rychlý oběd, od jedné orientační běh, pak hned raftování, večeře a od sedmi organizovaný kvíz.

Výsledek? V osm večer sedí u stolu parta zombíků, co sice splnila čtrnáct aktivit, ale nemá energii ani na to, aby si objednala pivo.

Dopřejte lidem "pásmo nikoho". Nechte jim po obědě dvě nebo tři hodiny úplného volna. Ať si jdou lehnout, promluvit si, projít se kolem rybníka. Právě v těhle neřízených pauzách vzniká ta pravá týmová chemie. Kolegové, co spolu přes rok mluví jenom přes e-maily a interní systémy o termínech a tabulkách, najednou zjistí, že jsou to normální lidi.

Pár praktických drobností, na které se zapomíná

Jednodenní akce vs. nocleh: 

Jednodenní výjezd je fajn pro menší týmy na rychlé vyčištění hlavy. Pokud ale chcete, aby akce měla opravdový dopad, ta jedna společná noc je důležitá. Teprve večer u ohně nebo u dobrého jídla, když už se nic nemusí a nikdo nehlídá čas, se lidi uvolní nejvíc. Vyberte proto místo, kde je fajn restaurace nebo zázemí pro neformální posezení a nikdo vás nebude ve 22:00 vyhánět z terasy, že zavírají.

Co když se Vysočina probudí s deštěm? 

Počasí v tomhle kraji umí překvapit. Vždycky, ale opravdu vždycky, musíte mít plán B. Když vybíráte areál, ptejte se natvrdo: "Kam ty lidi schovám, když bude od rána svítit sluníčko jenom v kalendáři?" Potřebujete slušnou společenskou místnost, ideálně indoorové aktivity – třeba bowling, wellness nebo alespoň prostor na vnitřní program – abyste neskončili všichni zavření na pokojích u telefonů.

Ve výsledku to totiž není žádná velká věda. Dobrý teambuilding nepotřebuje obří rozpočet ani exotické lokace. Stačí vám hezké prostředí, skvělé jídlo, pár aktivit, u kterých se lidi nebudou cítit trapně, a hlavně dostatek času na obyčejné lidské povídání.

Úspěšný teambuilding nepoznáte podle toho, kolik diplomů za první místo jste na konci rozdali. Poznáte ho podle toho, že je půlnoc, oficiální program už pět hodin neběží, ale nikomu se ještě nechce jít spát.